Ráno se jen na chvíli podíváme, co se děje ve světě. Cestou do práce v MHD je přece spousta času, tak projedeme zprávy a sociální sítě. V práci si dáme „pauzičku“, cestou domů znovu vytáhneme telefon — a večer si konečně odpočineme u několika videí. Jenže z pár minut se snadno stane další půlhodina.
Tenhle příběh se netýká jen dětí a dospívajících. Mobil je s námi jako dospělými: kvůli práci, placení, zprávám ze školy, hlídání dětí, navigaci i kontaktu s blízkými. Každý jednotlivý důvod dává smysl, ale …. Dohromady ale mohou znamenat, že jsme online téměř celý den — a často si ani nevšimneme, kolik času na telefonu skutečně trávíme.
„Jen se rychle podívám“
Telefon je vždycky po ruce. Když se vybíjí, vytáhneme nabíječku nebo powerbanku. Když se na chvíli nudíme, sáhneme po něm automaticky. Čekání, cesta, krátká přestávka nebo ticho doma se okamžitě zaplní obsahem.
Právě proto může být těžké poznat, kdy telefon používáme záměrně a kdy už po něm saháme ze zvyku. Ne každé dlouhé používání znamená závislost. Varovnější může být pocit, že telefon nedokážeme odložit, opakované kontrolování bez konkrétního důvodu nebo to, že používání narušuje spánek, práci či vztahy.
Pozornost rozdělená na malé kousky
Každá notifikace slibuje něco nového: zprávu, komentář, e-mail, upozornění. I když telefon hned neodemkneme, část pozornosti se může přesunout k tomu, co se na něm asi děje. A když už ho vezmeme do ruky, často nezůstaneme u původního záměru rychlé kontroly.
Výzkum ukazuje, že upozornění na telefonu mohou narušovat soustředění při úkolu. Jedna experimentální studie zjistila pomalejší reakce při zvukových oznámeních, byť účinek byl malý. Jiná studie zaznamenala nižší výkon v testech pozornosti, když měli účastníci telefon u sebe. To neznamená, že mobil automaticky „poškozuje mozek“; ukazuje to ale, že jeho upozornění a samotná přítomnost mohou být dalšími podněty, se kterými se naše pozornost musí vypořádat. Studie v časopise PLOS ONE a výzkum v Scientific Reports
Když takové vyrušení přichází mnohokrát denně, může být těžší vydržet u jedné činnosti. Čteme pár řádků, kontrolujeme zprávu, vracíme se k práci a znovu se rozbíháme. Večer pak můžeme mít pocit, že jsme byli celý den zaneprázdnění, ale málokdy jsme něčemu věnovali plnou pozornost. Často pak máme tendence věci jen rozpracovat a neposouvat do řádného konce, i to může být důsledek snížené schopnosti soustředit se z důvodu přehlcenosti mobilem.
Večer, který se protáhne
Telefon v posteli může oddálit chvíli, kdy skutečně usneme. Nejen kvůli světlu, ale také proto, že zprávy, videa a nekonečné posouvání obrazovky udržují mysl v aktivitě. Večer si máme dopřát ticho, klid, je to příprava na spánek. Často se tak ve své praxi setkávám s informací, že lidé nemohou večer usnout, že jim hlava „jede“ na plné obrátky. A když si pak povídáme, zjistíme, že jen těsně před spánkem lidé sjíždí krátká videa či jiné zbytečnosti na sociálních sítích. A nezapomeňme, algoritmy sociálních sítí jsou naprogramovány tak, aby vám předkládaly další a další obdobné informace, které se vám líbí, přesně ví, kdy jste klikli, kolik sekund jste téma sledovali, protože to prodává – vaše pozornost, váš čas zdarma, na kterém vydělávají velcí hráči na reklamě.
Metaanalýza 17 observačních studií zahrnující přes 36 tisíc lidí zjistila souvislost mezi nadměrným používáním smartphonu a horší subjektivní kvalitou spánku, kratším spánkem či delší dobou usínání. Autoři zároveň upozorňují, že většina zahrnutých studií nedokáže sama o sobě prokázat příčinu a následek. Přehled a metaanalýza v Journal of Clinical Sleep Medicine.
Já si ve své praxi nevedu statistiky, ale věřte, že problém se spánkem má opravdu hodně lidí, od dospívajících, až po dospělé a často je na vině právě mobil. A pardon, stále mluvím o mobilu, ale práce večer u počítače, nebo jen hledání dovolené (taková bohulibá činnost), opět zaměstnají mozek, který má již odpočívat. Výsledkem je např. delší doba usínání, která nám ukrajuje z délky spánku, tedy z období regenerace, která nám pak hodně chybí.
Nejde o zákaz. Jde o vědomou volbu.
Mobil nám může mnoho usnadnit. Cílem proto nemusí být telefon odložit navždy, ale získat zpět možnost rozhodnout se, kdy a proč ho používáme.
Několik tipů na sebekontrolu do elektroniky
- Může pomoci několik jednoduchých kroků: vypnout upozornění, která nejsou důležitá; při práci nechat telefon mimo dosah; předem si určit, kdy zkontrolujeme zprávy; a večer nabíjet telefon mimo ložnici.
- Pokud nás čeká cesta MHD, můžeme část cesty knize (té papírové, ne elektronické), nebo jen pozorování okolí — bez povinnosti každou volnou chvíli zaplnit obrazovkou. Cílem je vypnout, kdykoli to jde. Dnešní doba nám do hlav valí obrovské množství informací, které musíme zpracovávat a prostoru pro relax je málo.
- Jděte se projít – vystupte z MHD o pár stanic dřív a prostě jděte, neposlouchejte hudbu ani audio knihy či podcasty, i to jsou informace, které naše tělo musí zpracovávat a opět neodpočívá.
- Alespoň 3 a více hodin před spaním odložte mobil, prostě úplně, nepoužívejte ho ani pro zábavu. Nepracujte na počítači a se sledováním televize taktéž opatrně.
První krok je možná úplně prostý: podívat se na přehled času stráveného na telefonu. Ne proto, abychom se obviňovali, ale abychom zjistili, kam se naše pozornost a volný čas během dne skutečně ztrácejí. Možná pak zjistíte, že nejste tak vytížení, jak svému okolí tvrdíte, ale jen trávíte hodiny prokrastinací. Ruku na srdce, po pár hodinách na mobilu – tušíte vůbec, na co jste koukali?
Já o mobilu mluvím jako o novodobé závislosti, je to dokonce horší závislost než alkohol nebo cigarety, už jen jeho dostupností. Má ho skoro každý v kapse, aby byl vždy po ruce, děti sledují videa již v kočárku, ještě ani neumí mluvit, ale mobil dokáží ovládat. Ne, to nepovažuji za to, jak jsou šikovní, ale za selhání rodičů – a pokud to někdo z rodičů malých dětí nyní čte, možná se na mě naštve, ale to chápu. Až vydechnete, až přejde první vlna „co si to dovoluje“, zkuste zaměřit svou pozornost na mobil a kolik času vám ta „placka“ denně žere, času, který byste jinak mohli trávit s rodinou, svými koníčky, sportem, pobytem v přírodě nebo jinou činností, která prospívá vašemu zdraví.
Mobil potřebujeme, taková je již doba, ale… je to dobrý sluha, ale špatný pán.
A pokud vás přimělo toto mé zamyšlení alespoň maličko popřemýšlet nad vaším vztahem k elektronice, jsem jen ráda. Klidně mi napište na kamila@terapeut-tcm.cz co vy a tento druh novodobé závislosti…můžeme to spolu probrat nebo třeba i spolu nastavit postup, jak se závislostí bojovat, pokud budete chtít, protože „chtít“ je základ.
V každém případě vám přeji krásný den
Kamila Boubelíková
Fotka od Pexels z Pixabay.